Teplota u dětí - 1. část

Základy

Jako první je potřeba ujasnit si, co vlastně je normální teplota, teplota zvýšená a od kdy lze mluvit o horečce. 

Normální teplota = teplota mezi 36-37°C (cca mezi 36,5-37,5°C při měření uvnitř těla, tj. v zadečku/ústech)

Zvýšená teplota = teplota mezi 37-38°C (cca mezi 37,5-38,5°C při měření uvnitř těla, tj. v zadečku/ústech)

Horečka = teplota nad 38°C (cca nad 38,5°C při měření uvnitř těla, tj. v zadečku/ústech)

Hyperpyrexie = teplota 41°C a více ➡ potenciálně život ohrožující stav, kdy je kontrola lékařem nutná! 

Proč vzniká zvýšená teplota a horečka a jaké má následky? 

Zvýšená teplota či horečka je vlastně přirozená obranná reakce lidského těla. Jde o symptom (příznak), ne o nemoc jako takovou.

Jak ke zvýšené teplotě či k horečce dojde?

1. vyplavení endogenních látek ("pyrogenů") v reakci na NĚCO (viry, bakterie, jiné příčiny) 
2. vliv na část mozku, kde je řídící centrum tělesné teploty
3. přenastavení tohoto centra na vyšší teplotu

➡ následkem dochází ke stimulaci imunitního systému, tedy k vyplavování bílých krvinek a imunitních látek, díky nim poté k "zabíjení" nebo zpomalení množení virů a bakterií

Co následuje?  

• zvýšená potřeba tekutin (riziko dehydratace, čím menší dítě, tím větší riziko a dřívější dehydratace!)
• zvýšení srdeční frekvence, tlaku, dechové frekvence
• zvýšení celkových nároků těla na energii
• nechutenství, možný útlum až porucha vědomí, možný rozvoj febrilních křečí

Příčiny zvýšené teploty a horečky u dětí 

• nejčastěji = infekční onemocnění
  
• úplně nejběžněji virová onemocnění - respirační (hl. HCD = horní cesty dýchací), střevní virózy, dětské vyrážky
• dále infekce bakteriální (horní i dolní cesty dýchací, angína, záněty zažívacího traktu, záněty močových cest a ledvin)
• vzácně u dětí – onemocnění plísňová, parazitární, metabolická onemocnění, krvácení do CNS, hematologická či onkologická onemocnění, syndromy horeček (PFAPA atd.)

Jak měřit teplotu? 

Existují různé možnosti, čím/jak měřit teplotu u dětí – použití metody velmi závisí na věku a spolupráci dítěte.

A) V zadečku (rektálně, p.r.)

Nejčastější metoda měření u těch nejmenších dětí (novorozenců/kojenců a menších batolat). Jde o metodu spolehlivou, přesnou a při šetrné manipulaci i velmi bezpečnou.

Jak měřit? Ideálně teploměrem s ohebnou špičkou, který zavedete děťátku do hloubky cca 2 cm do konečníku. Pro snadnější zavedení je možné teploměr nejdříve natřít menší vrstvou krému (na opruzeniny, na tělo), po změření teploty je potřeba jej řádně očistit/desinfikovat. Od naměřené teploty je následně potřeba odečíst cca 0,5°C.

B) V podpaží (axilárně)

Tento způsob je v praxi úplně nejběžnější – je snadný a dostupný, zároveň při správném provedení celkem spolehlivý a přesný. Standardně se využívá u větších batolat a starších dětí.

Především u mladších dětí je lepší variantou digitální teploměr - u skleněného hrozí rozbití a navíc měření trvá podstatně déle.

Jak měřit? Teploměr je nutné držet v podpaží důkladně přitisknutý, aby byl celý obemknutý kůží. U digitálního je občas po pípnutí potřeba chvilku počkat, zda teplota ještě nebude stoupat nahoru. Po naměření se nic neodečítá.

C) Bezkontaktním teploměrem

Tato metoda měření je velmi šetrná, rychlá, ale zato nepříliš přesná - spíše orientační. Nejčastěji se s ní setkáte u lékaře, kdy se využívá především kvůli rychlosti a z hygienických důvodů. Doma lze využívat na orientační měření, např. v noci, při nespolupráci u jiné metody měření apod. 

Jak měřit? Vždy je potřeba si dobře pročíst návod výrobce, návody se u různých značek mohou lišit. Teplota se poté nejčastěji měří na čele/spáncích.

D) Další možnosti

V ústech - digitálním teploměrem, opět nutno odečíst cca 0,5°C od naměřené hodnoty, obecně se běžně tato metoda moc nevyužívá.  

V uchu - jde o metodu nepříliš přesnou, spíše orientační, Mívá poměrně časté chyby měření, hl. u menších dětí či při větší tvorbě ušního mazu. Na měření v uchu se využívá speciální teploměr, který funguje na principu infračerveného záření.

Jednorázové teploměry do úst, náplasťové teploměry na kůži - jde o velmi orientační měření, lze využít např. při cestování, v noci, ale moc to nedoporučuji. 

Kdy k lékaři? 

Zvýšená teplota - u novorozence, pokud má další příznaky, tak ano, jinak při dobrém celkovém stavu zpravidla ne. 

Horečka - ano ➡ dle věku, celkového stavu, doprovodných příznaků, intenzity a délky trvání.

1. Horečka jakéhokoliv trvání u novorozenců a kojenců do 3 měsíců věku.

2. Horečka > 48 hod. u všech dětí bez ohledu na věk. 

3. Horečka > 24 hod. u kojenců do 6 měsíců věku bez dalších příznaků.

4. Jakékoliv dítě, které má kromě horečky další varovné příznaky. 

5. Jakékoliv jinak rizikové dítě (chronicky nemocné, s poruchou imunity, s vrozenou vývojovou vadou, onkologicky nemocné apod.). 

Varovné příznaky:

Komplikace horečky 

• dehydratace - nejběžnější komplikace horečky, čím mladší dítě, tím větší riziko
• febrilní křeče - častá obava rodičů, ale jde o vzácnou komplikaci horečky, vypadají dramaticky, ale nemívají žádné následky 

Terapie zvýšené teploty a horečky 

O terapii se dočtete ve druhé části článku - ZDE. 

PRAKTICKÉ POZNÁMKY K ZAPAMATOVÁNÍ:  

1. Naučte se rozlišovat mezi zvýšenou teplotou a horečkou.
2. Při měření uvnitř těla (zadeček, ústa) vždy od naměřené teploty odečtěte cca 0,5°C. 
3. Vybavte si lékárničku ihned při narození miminka - na začátek postačí ohebný digitální teploměr a čípky s paracetamolem (Paralen 100 mg čípky).
4. U staršího dítěte se vyplatí mít doma léky s 2 účinnými látkami - paracetamol/ibuprofen, příp. i 2 formy podání (čípek, sirup/tablety). 
5. Pokud jdete k lékaři s horečkou, teplotu doma vždy nejdříve změřte a v případě horečky podejte léky na teplotu ještě před návštěvou lékaře!
6. Vždy dávkujte léky podle aktuální VÁHY dítěte, ne podle jeho věku. 
7. Nepodceňujte varovné příznaky. Pokud má dítě mimo horečku závažné varovné příznaky, je nutné zajistit mu vyšetření lékařem co nejdříve!

Zdroje:

1. Odborné doporučení společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP - https://www.nzip.cz/clanek/641-horecka-u-deti<br> 
2. Informace ze studia na VŠ a z praxe dětské lékařky 🙂