Dle odborných zdrojů je riziko dušení u krmení mixovanou stravou a krmení formou BLW velmi podobné. To platí za dodržení všech důležitých pravidel bezpečnosti při jídle. Ta je potřeba dodržovat vždy, bez ohledu na způsob krmení!

Je důležité naučit se rozlišovat DUŠENÍ od DÁVENÍ:

• dušení = potravina se dostane do dýchacích cest, proces zdraví až život ohrožující
• dávení = ochranný reflex, díky kterému dojde k vyplivnutí až vyzvracení potraviny, chrání před dušením

Dávení může být v začátcích praktikování BLW velmi časté - a je vlastně prospěšné. Díky němu se dítě učí jak manipulovat s potravou v ústech, kam ji posunout, jak ji pokousat, jak velký kus jde spolknout... 

Dusit se může dítě i při polykání pyré. Navíc, i při rozhodnutí dávat v prvních měsících příkrmů hladce mixovanou stravu na lžičku jednou přijde fáze, kdy bude potřeba dítě naučit na kousky - a k dávení bude docházet také. 

Je vědecky dokázané, že při učení na kousky od začátků příkrmů, tedy od těch cca 6 měsíců života, je dávivý reflex na jazyku "blíže rtům". Takže i když se kojenec často dáví, má lepší předpoklad pro úspěšné vydávení kousků a tím pádem nedušení. S dalšími měsíci života se tento ochranný dávivý reflex postupně posouvá hlouběji, ke kořeni jazyka, tedy blíže dýchacím cestám. Čím později se děťátko s kousky ve stravě setkává, tím větší riziko dušení vzniká - vydávit kousek potravy z hlubší části úst je totiž samozřejmě náročnější proces.

Více o dušení/dávení a bezpečnosti při podávání tuhé stravy dětem se brzy dočtete v článku "Výživa kojenců a batolat - bezpečnost". 

I bez zubů jde kousat. Člověk kouše stoličkami, první stoličky se prořezávají průměrně mezi 12-18 měsíci věku dítěte. Ke kousání prvních příkrmů bohatě stačí bezzubé čelisti kojence, které mají síly dost. 

Pokud dáváte potravinu adekvátního tvaru a měkkou tak, že ji dokážete lehce zmáčknout mezi svým palcem a ukazovákem, dokáže ji bez obtíží dítě zpracovat svými dásněmi i bez stoliček. 

Do 1 roku věku dítěte by mělo být tím důležitějším zdrojem výživy mateřské mléko (ev. umělé), příkrmy jsou poté postupně přibývajícím doplňkem k mléku a neměly by mít za cíl kojení přímo nahrazovat. 

Těch několik prvních měsíců příkrmů tedy dává ideální prostor k objevování, zkoumání, učení se. BLW stravování nabízí dítěti pestrou škálu chutí a textur, dítě se učí, jak vypadají reálné potraviny. Buduje si kladný vztah k jídlu. Samo si určuje, kolik jídla potřebuje. Nemělo by být tedy každodenním cílem, aby se dítě "hlavně pořádně najedlo". 

Při tom všem je však potřeba zohlednit fakt, že s příkrmy se začíná kolem 6 měsíců života mimo jiné z důvodu nutričního - především jde o vyšší potřebu železa (a dalších minerálů), než je schopné dítě získat z mateřského mléka. V MM je železa stále dostatek a je stále výborně vstřebatelné, klesají však zásoby u kojence. Proto je i přes primární poznávání a ochutnávání potřeba dostatečně nabízet potraviny bohaté na železo, ideálně hned od začátků příkrmů. 

A pokud dítě i po několika měsících ochutnává spíše velmi málo, a hlavně se kojí, je vhodné nabízet mu častěji i vysokokalorické potraviny (avokádo, jogurt, banán, vločky, přidávat do jídla olej, ořechy apod.). 

Pozn. jak již bylo několikrát zmíněno - BLW je metoda pro zdravé a prospívající děti, preferenčně děti kojené. 

To určitě není! 🙂

Je v pořádku rozhodnout se, že chcete kombinovat krmení formou BLW s krmením lžičkou rodičem. Každá metoda může mít pro dítě i rodiče jistě své +/- a není potřeba stát si striktně za jednou z nich. Můžete si z každé metody vybrat to, co vám vyhovuje. Můžete to střídat. Také můžete běžně nabízet potraviny metodou BLW a k tomu třeba někdy nabídnout nahrubo mixovaný / mačkaný příkrm na lžičce. Buď jej podáte na lžičce vy, nebo lžičku dítěti pouze naplníte, a ono si ji do úst vkládá samo. Když bude mít možnost trénovat, může to překvapivě brzy zvládat bez vaší pomoci. 

Jakákoliv forma příkrmů by měla být především o respektu, krmení by mělo probíhat bez nátlaku a nucení. Krmení lžičkou rodičem může - a mělo by! - probíhat také s respektem, jen je vždy při tomto způsobu větší díl kontroly na straně rodiče. Což má zase své + i -.